Radmila Šejnová rozená Málková sice o vzniku tohoto partnerství nic neví, nebyla ani účastníkem oficiálních setkání, ale přitom patří mezi ty Letohraďáky, kteří mají toto přátelství takříkajíc "v krvi".
Dětství prožila spolu se třemi bratry ve vsi Mišovice na Znojemsku, v níž se usadili její rodiče z české vesnice ve vnitrozemí Chorvatska hned v srpnu 1945. Reagovali tak spolu s dalšími stovkami lidí na nabídku českého státu, který potřeboval zajistit nepřetržité hospodaření na usedlosti sudetských Němců.
Rolníci z české menšiny, kteří se na čas stali stejně jako její otec členy I. československé partyzánské brigády Jana Žižky, se vrátili k půdě a na Moravě se museli brzy naučit zacházet se zemědělskými stroji a umělými hnojivy, které neznali.
Chorvatští Češi rádi zpívají a tančí v krojích
Když se řekne Chorvatsko, Radmila Šejnová si nevybaví nejdřív mořskou pláž, ale Končanici u Daruvaru, dlouhou vesnici, kde žije teta, sestřenice i řada jejích dalších příbuzných a kde tvoří Češi polovinu obyvatelstva. A především si stále udržují český jazyk, který je hlavním jazykem jak mateřské, tak základní školy, v Daruvaru pak i v českém gymnáziu a všude v oblasti v desítkách spolků.
"Čeští Chorvati jsou úžasní v tom, jak zachovávají české tradice. U nás to dělá jen sem tam nějaký spolek ochotníků. Oni sbírají a zpívají různé písničky, které u nás ani neznáme, neustále připomínají české tradice v koncertech pěveckých sborů, divadelních hrách, různých slavnostech, mají rádi kroje i české vysílání Radia Daruvar," říká Radmila Šejnová.
Radmila Šejnová, rozená MálkováNarodila se v roce 1952 jako dcera přistěhovalců z obce Končanice u Daruvaru v Chorvatsku. Její rodiče pocházeli z 30tisícové české menšiny, nyní se k ní hlásí jen 10 tisíc Čechů. Na Moravu přišli společně se stovkami dalších rodin po skončení druhé světové války v srpnu roku 1945. Její otec byl příslušníkem československé brigády Jana Žižky z Trocnova, v níž padlo v Chorvatsku na 700 partyzánů z celkového počtu 3 500 mužů a žen. Dětství prožila ve vsi Mišovice na Znojemsku. V 15 letech začala navštěvovat učňovskou školu v Letohradě, kde se vyučila tkadlenou a pracovala v textilce Hedva. I po svatbě bydlela dále v Letohradě. V místech, odkud pocházejí její předkové, byla mnohokrát, naposledy před dvěma lety. V Libchavách žije 6 let. Má dva syny. |
Mezi sebou mluví česky, ale s chorvatským přízvukem. "Povahou jsou bezvadní, jsou srdečnější, vstřícní a ochotní. U nás mě přijde, že jsou lidé sobečtější a víc si závidí," dodává.
A přiznává, že se už přizpůsobila české kuchyni. Přitom maminka vařila jedině to, co se naučila v Chorvatsku, třeba mleté maso zavinuté v zelném listu, malé bramborové knedlíčky se zelím, hodně skopové maso či placky nebo kaši z kukuřičné mouky.
O návratu zpět do Chorvatska rodiče neuvažovali. Ale díky nim se tam čas od času vracela aspoň na pár dnů či týdnů i jejich dcera. A mohla srovnávat.
"Když jsem v první třídě poprvé přijela k babičce, nebyly tam vymoženosti, které jsme měli tady. Třeba babička prala ještě na valše. Ale nastala velká změna a v sedmdesátých letech mně zase přišlo, že se v Chorvatsku mají lépe než u nás. Teta měla automatickou pračku v době, kdy se tady neviděla. Zemědělci měli svoje kombajny a traktory a další vybavení, hodně se vzmohli. Dostali se na takovou úroveň, že jsme jim až záviděli. Ale to vše pak zarazila válka se Srby na začátku devadesátých let. Daruvar a okolí byly po náletech hodně rozbité, domy rozstřílené. Dodnes jsou tam lidé sociálně níž."
Na Evropskou unii se tamní Češi těšili
Válka před dvěma desítkami let a s ní spojené drancování a ničení majetku hodně poškodilo i českou menšinu, ale s pozdější nenávistí k Srbům se Radmila Šejnová nesetkala. Jen s tím, že na válku nyní tamní lidé neradi vzpomínají. Na nedávný vstup země do Evropské unie se podle ní tamní Češi dost těšili.
Nyní ji těší, že se krajanům pobyt v Letohradě údajně líbil, zvláště ocenili jak je u nás postaráno o staré lidi v penzionech pro důchodce. A teď má Radmila Šejnová před sebou ještě jeden úkol, který si uvědomovala i při zhlédnutí televizního dokumentárního cyklu Tajemství rodu.
"Mrzí mě, že jsem se tím nezabývala dřív, dokud žili pamětníci, ale ráda bych se chtěla ještě dopídit, ze kterého místa Čech či Moravy pocházeli předkové naší rodiny, než přišli do Chorvatska. Říkalo se, že se tam vypravili na začátku 19. století za obživou, ale divím se, že v takovém množství," dodala Radmila Šejnová, která v Letohradě žila většinu svého života. Odešla tam v 15 letech na učňovskou školu, tam si našla práci jako tkadlena i svého muže. V Libchavách u Ústí nad Orlicí žije až posledních šest let.
