Školáci z Kameniček si zazávodili s olympioničkou Vítkovou

Mohlo to dopadnout všelijak. Ale počasí, které chvíli předtím nabídlo i kroupy, si nakonec dalo říct. A tak se v pondělí krátce po půl dvanácté začaly na hřišti s umělou trávou rojit děti z vedlejší Základní a mateřské školy Kameničky. V projektu olympijského výboru "Česko sportuje", jehož cílem je přitáhnout mládež ke zdravému pohybu, měly zakrátko soupeřit ve vybraných disciplínách Olympijského víceboje s členkou úspěšné biatlonové výpravy v Soči Veronikou Vítkovou.

Čekala je i beseda jak se zmíněnou sportovkyní, tak i s mnohonásobným československým mistrem v ledním hokeji a bývalým reprezentantem Josefem Augustou.

První nadšené "pištění" se však z davu dětí ozvalo ještě před jejich příchodem. Vyvolal je jeden z maskotů víceboje, komiksový kocour Myšpulín.

Jen co si poplácal s dětmi, vzal si slovo moderátor Ondřej Havlík a začal bavit děti vyluzováním nejrůznějších zvuků do mikrofonu, tzv. beatboxem. Vítková a Augusta oproti Myšpulínovi zasedli k připravenému stolku poměrně "inkognito", ale jakmile se Havlík žáků zeptal, jestli pětadvacetiletou olympioničku poznávají, k nebi vyletěla spousta rukou.

Osmašedesátiletý Augusta už je jim sice generačně vzdálený, ale Havlíkův výčet jeho dřívějších úspěchů sklidil zasloužený potlesk. Pak už se šlo sportovat; děti s Vítkovou změřily síly v člunkovém běhu na 4x10 metrů a ve skoku dalekém z místa.

Základní filozofií olympijského víceboje na školách je, že nezáleží na
výsledcích, jakých žáci dosáhnou, ale na tom, kolik jich soutěží. V Kameničkách si v tomhle směru mohou gratulovat. "Je to neskutečné, ale podařilo se mi zapojit celou školu, 100% dětí. Máme jich tady 131, myslím, že to je bomba," uvedl tělocvikář Pavel Novák, který se stal garantem projektu.

V člunkovém běhu byly některé děti rychlejší než Vítková, která měla navíc za sebou už jedno podobné zápolení ráno v Kutné Hoře. "Tohle není úplně pro mě. Děti jsou na tyhle krátké tratě mrštnější. Nebylo to poprvé, co mě v člunkovém běhu porazily," usmívala se biatlonistka.

Cenný "skalp" Vítkové získala i Tereza Balková, která stejně jako její spolužáci olympioničce držela pěsti u televizní obrazovky během posledních zimních her. "Pro tuhle disciplínu mě vybral pan učitel, běhání mě baví. Jinak tancuju v Hlinsku a ráda jezdím na kole," naznačila, že patří k dětem, které mají ke sportování blízko.

Ve skoku z místa si Vítková napravila reputaci, její pokus byl jasně nejlepší. Ale ani děti se nenechaly zahanbit. Ze žáků se odrazil nejdál Radek Netolický, přitom atletika není úplně jeho doména. "Hlavně sportuju v karate, ale takhle se natáhnu a jde to skočit. Ještě si jdu s klukama třeba zakopat nebo si zahrajeme florbal," vypočetl okruh svých zájmů.

Po víceboji následoval olympijský kvíz, v němž desítka žáků odpovídala na otázky spojené se sportem. Pak moderátor Havlík zahájil besedu a vyzval děti, aby se Vítkové s Augustou ptaly na cokoli, co je napadne. "Kolik je vám let?" houkl do mikrofonu školák, který se přihlásil o slovo nejdříve. "Tohle je nejčastější otázka na každé škole," reagovala Vítková, než odpověděla.

Děti zajímalo i to, kdy sportovci vstávají, co jedí, kolik mají medailí nebo zda pro ně bylo náročné, když měli bojovat na olympiádě. V intermezzu mezi odpověďmi jim pak Vítková ukázala stříbrnou "placku" ze Soči, což si vysloužilo další aplaus.

V závěru setkání oba olympionici strávili spoustu času zdánlivě nekonečným podepisováním.

Děti musejí u sportu vytrvat, říká Vítková

Biatlonistka Veronika Vítková na akci "Česko sportuje" v Kameničkách.

Česká biatlonová hvězda Veronika Vítková soutěžila a besedovala se školáky ZŠ Kameničky v rámci projektu Českého olympijského výboru, který láká děti ke sportu. Na nedávných zimních olympijských hrách úspěšně bojovala za české národní barvy, nyní se Veronika Vítková snaží coby ambasadorka projektu "Olympijský víceboj" přivábit děti ke sportování.

"Co jsem byla na školách, je vidět, že děti sport sledují. Asi to bude i výsledky, kterých jsme teď dosáhli, že je to víc přitáhlo. Když se za nimi přijedeme podívat, může je to jen motivovat. Podle mě je plno šikovných dětí, ale musejí chtít a vydržet u toho," řekla stříbrná medailistka ze smíšené biatlonové štafety v ruském Soči po návštěvě na základní škole v Kameničkách.

Když vás olympijský výbor oslovil, abyste se stala jednou z tváří olympijského víceboje, asi jste moc neváhala, že?
Neváhala, s radostí jsem se do toho zapojila a podporuju to.

S kajakářem Vavřincem Hradilkem jste k němu točili klipy, které jsou ke zhlédnutí na internetu (na adrese www.ceskosportuje.cz). Evidentně jste se při tom dobře bavili...
Byla to legrace, něco nového, protože jsme k tomu dostali i normální scénář, podle kterého jsme to natáčeli. Trochu herecká zkušenost.

Původně jste běhala na lyžích, k biatlonu jste se dostala až v páté třídě. Jak jste ho objevila?
Šla jsem na trénink, v té době jsem nevěděla, co to biatlon je. Začalo mě to bavit. Bylo to dané i tím, že v hladkém lyžování se bruslí a jezdí klasicky, a jelikož já odmala neměla klasiku ráda, byla to jedna z věcí, proč jsem zůstala u biatlonu. Hlavně mi ale přišel hezčí, napínavější. Není to je jenom o tom objet nějaký okruh, ale jak bylo vidět v plno závodech, do posledního výstřelu není jasné, jak to dopadne.

Dokážete pochopit, když se dnes některé děti vyhýbají tělocviku a chodí místo něj za školu?
Nedokážu, protože my jsme odmala běhali kolem baráku. V té době nebyly ještě tolik rozšířené počítače a mobily. Celé dny jsme se zabývali pohybem. Měli jsme to tak dané, přišlo mi to jako samozřejmost. Když sedíme někde v restauraci, vidím rodinu s tříletým dítětem a to se nenají bez tabletu, přijde mi to takové smutné.

Rodiče často už od útlého věku u dětí zbytečně bazírují na výsledcích. Jak to bylo u vás?
To se mi taky úplně nelíbí. Vídám to. Rodiče tlačí děti do toho, aby na závody jely, aby šly na trénink. Sport by měl člověk dělat s radostí. Protože jinak jsou ty děti otrávené a dál sportovat nebudou. Budou mít nějaké "trauma" z dětství, že to musely dělat. Já ho neměla, dělala jsem, co mě bavilo. Nikdy mě do toho rodiče nemuseli nutit.

Dá se tedy říci, že když jste si sport nenásilnou formou zamilovala, šlo to potom na vrcholové úrovni skoro samo?
Řekla bych, že to tak i bude. Nedokážu třeba týden v kuse jenom ležet. Vždycky, když jsme s přítelem doma, jdeme třeba na tenis, teď jsem začala hrát golf. Jsou to nenáročné disciplíny venku a vlastně pořád pohyb.

Když pomineme tenhle projekt, máte už po Soči větší klid od médií?
Teď bylo povinností hodně, ale zase se začne trénovat a budou to korigovat trenéři a manažeři. Ten humbuk skončí, i když to přirozeně nepůjde úplně.

Četl jsem, že jste dostala darem tandemový seskok. Máte ho už za sebou?
Nemám (úsměv). Ještě na to úplně nebyl čas. Asi to nechám na léto, až bude pěkně.