Asi 70 centimetrů vysoká kobylka Katrijn se během čtyř měsíců naučila nejen chodit s postiženým člověkem, ale také třeba podávat předměty nebo dokonce i otevírat dveře.
Svoje dovednosti přijela předvést na pardubickou univerzitu.
"Koupili jsme ji ve dvou letech, a i když mě staří koňáci varovali, že se kůň nemůže naučit podávat věci, zkusili jsme to," řekla Zuzana Daušová z Centra výcviků psů pro postižené Helppes.
Při skeptických poznámkách si prý Daušová vždycky vzpomněla na klauna v cirkusu, kterého viděla v dětství. Tomu kůň během veselého čísla neustále kradl klobouk z hlavy. A podobně se naučila sbírat předměty i kobylka Katrijn.
Posléze se z ní ale vyklubal workoholik, který se chce učit i další věci. Do svého rejstříku zvládnutých úkolů tak brzy mohla zapsat i takové otevírání dveří nebo opatrné podání mobilního telefonu.
Na Daušové je vidět, že je z asistenčního koně nadšená, hned přidává další výhody. "Jeho výcvik trvá poloviční dobu než u psa. Navíc pes je s pánem dvanáct let, kůň se dožije klidně třiceti let," říká.
Jenomže asistenční kůň má i své nevýhody, které jeho použití výrazně omezují. Na rozdíl od psa si, byť je stejně velký, nikdy nezvykne na byt. "Má proti psům podstatně větší spotřebu kyslíku, kůň prostě musí být na vzduchu," říká trenérka asistenčních zvířat.
A pak, i malý asistenční kůň zůstává koněm, se svými dalšími zvyklostmi a trávicími pochody. Jeho pomoc tak nakonec využije jenom někdo s velkou zahradou nebo dokonce loukou za domem.
Přesto kobylka Katrijn budila ve středu na univerzitě velký zájem lidí. Představila se na akci projektu, jehož cílem je rozšíření možnosti studia na Univerzitě Pardubice pro studenty s různými handicapy, kteří buď již na univerzitě studují, nebo se na ni teprve chystají.
