Výstava Architecture Week na Pražském hradě, architekt Miroslav Řepa. (rok 2014)

Výstava Architecture Week na Pražském hradě, architekt Miroslav Řepa. (rok 2014) | foto: Dan Materna, MAFRA

Architekt by z Pardubic vygumoval střechy podchodů a budovu pojišťovny

  • 0
Půlkulaté životní jubileum slaví uznávaný pardubický architekt Miroslav Řepa. Pětaosmdesátiletý tvůrce navázal na práci svého otce, který změnil Pardubice.

Osobnost, která patří mezi známé žijící pardubické rodáky, syn architekta Karla Řepy, stavitelskou proměnu Pardubic v posledních letech příliš dobře nehodnotí. Ovšem rád se do nich z pražského ateliéru vrací.

„Proměnily se spíš negativně. Těch důvodů je celá řada. Uvidíme, až se teď třída Míru stane skutečností a bude opět tou osou města,“ říká k podobě Pardubic architekt Miroslav Řepa.

Miroslav Řepa

Narodil se 24. února 1930 v Pardubicích. V roce 1949 složil na Reálném gymnáziu maturitní zkoušku
s vyznamenáním. V letech 1949-1953 studoval na Vysoké škole architektury a pozemního stavitelství v Praze, později na Akademii výtvarných umění. Po ukončení studií krátce spolupracoval se svým otcem Karlem Řepou. Zkušenosti získával nejprve jako projektant ve Vojenském projektovém ústavu v Pardubicích. V roce 1965 vyhrál s architektem Vladimírem Pýchou soutěž na Československý pavilon na Světové výstavě v Montrealu. Následovaly projekt divadla Laterny Magiky pro světovou výstavu do japonské Ósaky v roce 1970 a funkce technického ředitele československého pavilonu na Expo 92 v Seville. V sedmdesátých letech spolupracoval na rekonstrukci Smetanova divadla a Národního divadla. V letech 1984-1991 pokračoval na rekonstrukci Tylova, dnes Stavovského divadla. Divadlo ve Zlíně projektoval, ale i stavěl. V Pardubicích společně s Lubošem Drimlem navrhl interiéry Interhotelu Labe či výstavní síň Ideon, která vznikla úpravou lázní na Olšinkách.

Letos tomu bude 120 let od narození vašeho otce. Jak na něj v souvislosti s Pardubicemi vzpomínáte?
Když se já dívám nahoru za otcem, tak se můžu s odstupem těch let jenom klanět. Bez ohledu, že jsem syn, tak dneska vím, že táta byl významná architektonická osobnost, která poznamenala nejenom Pardubice, ale i celý Pardubický kraj. Zanechal tady významné architektonické stopy. Dnes si vážím táty víc, než když byl naživu. Tak to vždycky je. Až s odstupem let se vracím k jeho hodnotám.

V některém z rozhovorů v minulosti jste naznačil, že pokud byste měl takovou moc a dostal gumu, tak byste v Praze vymazal vysílací věž na Žižkově a dopravní dispečink. Jaké stavby byste s chutí vymazal v Pardubicích?
První záležitost, která je katastrofická, je budova pojišťovny ČSOB. Kdokoliv přijede do Pardubic, je zjevený, co se to tady mohlo objevit. Druhou věcí, kterou bych vygumoval, jsou střechy podchodů na náměstí Republiky. Doufám, že budou v rámci rekonstrukce odstraněny. Já tomu říkám velbloudi. Absolutně tam nepatří a bojuji celou řadu let, aby byly sundány. Doufám, že při rekonstrukci náměstí se tyto dvě obludy ztratí.

Jak se díváte na stále odkládanou rekonstrukci pardubického nádraží, na jehož podobě se podílel váš otec?
České dráhy ani Správa železniční dopravní cesty se nemohou domluvit na rekonstrukci. Na to jsem příliš malý pán. Skutečně je to na vyšších úrovních a přál bych si, aby se v dohledné době tyto instituce dohodly a mohlo se přistoupit k dílčím opravám toho, co dělá ostudu tomuto památkově chráněnému objektu.

Jak hodnotíte proměnu Pardubic v posledních 85 letech? Pozitivně, či negativně?
Proměnily se spíš negativně. Uvidíme také, až se dokončí náměstí Republiky, jak se centrální část města bude moci srovnávat s Pernštýnským náměstím a bude vstupní branou do města.

Nacházíte si cestu do Pardubic často?
Mám to všechno napůl. Jsem tady prakticky každý týden. Bydlím v Praze a napůl v Pardubicích. Mimochodem tady mám manželku.

Podílíte se nyní aktivně na architektuře kolem nás nebo na výchově nových architektů?
Obecně se vracím ke kořenům. Tak jako loni jsem byl kurátorem výstavy Architektura v prostoru a čase na Pražském hradě v Jiřském klášteře, tak letos jsem byl opět namontován do velké výstavy, která je pod záštitou pana prezidenta a s názvem Památky mého kraje představí současné regiony. Vracíme se k jejich historii, jejich památkám, tak jak vypadaly před třiceti, padesáti nebo sto lety a jak vypadají dnes. Kromě černobílých a barevných fotografií budou moci návštěvníci vidět také makety památek.