Deset tisíc kilometrů tam a deset tisíc kilometrů zpátky. Takový „výlet“ si udělal předseda Českého olympijského výboru Jiří Kejval, aby si mohl prohlédnout české olympijské parky. Hned poté se opět vrátil do brazilského Ria.
„Celý koncept olympijských parků jsme připravovali dva roky, takže jsem si chtěl parky objet a podívat se, jak fungují. Na Pardubice jsem slyšel spoustu chvály,“ říká Kejval.
Jak hodnotíte úspěchy českých sportovců na olympijských hrách v Riu?
Začátek byl nervózní, první čtyři dny jsme neměli žádnou medaili. Trochu se to dalo čekat. Vždy nás ale podrželi střelci, teď to nevyšlo. Potom to protrhl Jiří Prskavec a následně jsme v jeden den měli hned tři medaile, což bylo super. Z hlediska počtu medailí je to perfektní. Absolutně jsem spokojený s judisty. I když judu moc nerozumím, byl to zážitek na celý život. Byl jsem přímo v hale a viděl jsem, jak si Lukáš Krpálek pro vítězství šel a jak ho chtěl nejvíc. Bylo to nádherné.
Jaká je nálada mezi českými sportovci v místě konání her?
Skvělá. Šéf výpravy Martin Doktor je úžasný člověk, je to dvojnásobný olympijský vítěz, takže má velký respekt od ostatních sportovců a zároveň ví, co potřebují. Udělala se velká příprava. Všichni sportovci mají speciální matrace, aby se jim dobře spalo, regenerační pomůcky a podobně. Martin tomu věnovat velké úsilí a spoustu času. Chce, aby sportovci měli vše, co potřebují, a zároveň, aby byli jedna velká parta a navzájem si fandili. Jsem teď na sedmé olympiádě a takovou atmosféru jsem ještě nezažil. I tenisté, kteří dříve bývali stranou, se perfektně zapojili. Funguje to tam úžasně. Když se zvítězí, dá se velký prostor tomu, aby se mohlo oslavovat a sportovci z toho něco měli.
Jak vypadají oslavy v českém domě?
Sportovci mají pět měsíců přísný režim, který je téměř asketický. Když nakonec absolvují svůj závod úspěšně, protrhne se hráz a chtějí si užívat. Martin Doktor se ukázal jako pořádný šéf výpravy a po Lukášově vítězství vypravil párty bus, což byl strašně starý autobus vybavený LEDkami a tyčí uprostřed. Tím sportovci, kteří už měli po závodech, odjeli do českého domu. Trvalo to snad půl druhé hodiny. Český dům byl narvaný. Oslava byla strašně emotivní, protože tam byl motiv Lukášova zemřelého kamaráda, k tomu zdravice od manželky a syna. Oslavy jsou velké, ale není to tak, že by tam někdo skončil v bezvědomí. Má to úroveň. Hodně se tam tancuje a zpívají se písničky.
Zúčastnil jste se slavnostního zahájení olympiády v Riu, ze záznamu jste si prohlédl i start olympijského parku v Pardubicích. Můžete to srovnat?
Mou povinností bylo se zahájení zúčastnit, takže jsem ho absolvoval celé, což bylo poměrně náročné. Ale bylo to moc pěkné. Pardubické slavnostní zahájení však nebylo o nic horší. Jako jediní jste měli dobré počasí, všude jinde pršelo. Jestliže zde bylo 30 tisíc lidí, bylo to skoro jako v Riu.
Měl jste možnost si prohlédnout pardubický olympijský park. Jaké z něj máte dojmy?
Je úžasný. Myslím si, že olympiáda zasáhne každého. Devadesát procent obyvatel České republiky ví, že je olympiáda, a osmdesát procent ji aktivně sleduje. Toho chceme využít a snažíme se dát lidem možnost, aby si sporty sami vyzkoušeli. Při letní olympiádě se to zvlášť hodí, protože jsou prázdniny a děti se sportům mohou více věnovat. Pardubice byly první, kdo na naši výzvu zareagoval. Skvělý je hlavně princip spojení s příměstskými tábory, zároveň je tu vidět, kdo jak miluje sport. Některé stánky jsou v obležení a děti to tam baví, ale jsou tam i stánky, kde se trochu tápe. Není to kvůli atraktivitě sportu, ale kvůli nadšení lidí. Sport je tu postaven na dobrovolnících a když to někdo miluje, je to poznat. Děti to pak vycítí.
Co byste vyzdvihl?
Pardubický olympijský park má nejlepší práci s dětmi. Nekončí to tábory, ale bude i snaha dětem nabídnout další sportovní vyžití v klubech a jednotách. To je důvod, proč to děláme. Neděláme to proto, aby se děti zabavily o prázdninách, ale proto, aby si našly nějaký koníček, kterému se budou věnovat. Jestli budou na lokální úrovni nebo budou olympijští vítězové, je ve své podstatě vedlejší.
Čím to podle vás je, že pardubický park má větší úspěch než Lipno, které má být hlavním parkem?
Nevím, jestli mají Pardubice větší úspěch než Lipno, nechci to takto posuzovat. V úterý jsem byl na Lipně, kde bylo sedm tisíc lidí přivítat olympioniky, a bylo to úžasné. Každý koncept je jiný. Lipno má 300 obyvatel, takže tam lidé musí přijet z daleka. Je to vždy o lidech a když do toho dají srdce, ostatní to vycítí. Pevně věřím, že na tyto parky budou navazovat další – a pak bude možné využít i mimo olympijské hry.
Objevily se kritické komentáře, proč všechny televizní vstupy z českých parků jsou výhradně z Lipna, když třeba právě Pardubice mají vyšší návštěvnost...
To je problém České televize, která na to nemá kapacitu. V Lipně mají studio, spoustu lidí mají v Riu a navíc pro pořadatele kompletně zajišťují přenosy z divoké vody. Ale chceme se na to podívat a něco s tím udělat.
Při letošní olympiádě je vůbec poprvé olympijských parků víc. Chcete u tohoto konceptu zůstat i v dalších letech?
Určitě. Nemá smysl, abychom dělali jeden park v Praze, kam se budou sjíždět lidé z celé republiky. Je nás tu deset milionů. Každé město je uzpůsobené jinak a fandí se tam jinému sportu. Třeba v Liberci nebo Jablonci budou určitě jiné preference než ve městě na jižní Moravě. Příští olympijské hry jsou zimní v roce 2018, kdy bude výročí 100 let od založení republiky. Každé město by mělo ukázat, co v něm je. Chtěli bychom to nabídnout co nejvíce městům. Pro nás je důležitý i lokální patriotismus.
Takže by olympijských parků mohlo být víc než čtyři jako letos?
Byli bychom rádi. Nechceme to přehnat, je to složité z hlediska organizace. Musíme se na to víc připravit, protože to pro nás byla nová zkušenost. Chceme, aby parky měly jednotnou spojovací linku a vše fungovalo stejně. Bude potřeba kontrola, aby se nikde nestal nějaký průšvih. Je v tom totiž spousta peněz, takže je nutné to koordinovat. Myslíme si, že tato cesta je dobrá a chtěli bychom v ní pokračovat.
