„Soud prvního stupně ve svém rozsudku zjistil, že absencí ústavně konformní úpravy nájemného sice došlo k porušení vlastnického práva stěžovatele, avšak ne v takovém rozsahu, aby v jeho případě vznikl nárok na uvedenou náhradu,“ uvedl soudce zpravodaj Pavel Rychetský. Kauzu týkající se již zrušené regulace nájemného nazval Ústavní soud „limitace výše náhrady za nucené omezení vlastnického práva“.
Jan Jošt se jako vlastník bytového domu neúspěšně domáhal v řízení před obecnými soudy po České republice zaplacení částky 104 400 korun, která měla přestavovat rozdíl mezi obvyklým a regulovaným nájemným za dobu od 1. ledna 2003 do 31. května 2005 za jeden z jím pronajímaných bytů. Nájemce za něj platil měsíčně 900 korun podle právních předpisů, přitom obvyklé nájemné mělo činit 4 500 korun.
Tuto částku po státu požadoval kvůli - podle něj protiústavní - nečinnosti Parlamentu spočívající v nepřijetí zákona umožňujícího jednostranně zvýšit nájemné. Proto stanovenou výši náhrady považoval za nepřiměřeně nízkou.
„Ústavní soud se však s tímto hodnocením neztotožnil,“ dodal Pavel Rychetský.
Stěžovatel nechce úterní rozhodnutí Ústavního soudu komentovat. „Odmítám k tomu cokoli říci. Snad jen to, že se měl Pavel Rychetský prohlásit za podjatého,“ řekl Jan Jošt, který zprvu všechny žaloby u obecných soudů prohrál. Ty, které „hnal“ až k Ústavnímu soudu však později vyhrál.
Již před časem se vyjádřil, že ho boj za „spravedlivé nájemné“ stál dohromady více než půl milionu korun. Podle něj to ale nebyly zbytečně vyhozené peníze a pomohl tomu, aby se poslanci před deseti lety konečně rozhoupali a rozhodli o postupné deregulaci nájemného.
