Operní dům v Mnichově patří mezi nejprestižnější a také nejbohatší světové scény. Může si dovolit největší hvězdy a navíc ještě zřizuje akademii, v níž vychovává pěvecké talenty. Zájem o přijetí do ní je obrovský, výběr přísný. Mezi hrstku vybraných se dostal i mladík z Polné na Vysočině, který si v současnosti ještě dodělává konzervatoř v Pardubicích.
„Jako členové operního studia jsme zaměstnanci divadla, pouze nás na rozdíl od normálního ansámblu méně zatěžují. Nicméně celý rok máme mimořádně intenzivní výuku, k tomu předzpíváváme intendantům z celého světa, zpíváme malé role v běžných představeních a každý rok navíc připravujeme jednu vlastní inscenaci,“ popisuje provoz studia Nekoranec.
Má tak možnost si vyzkoušet, co obnáší být pěvcem ve světovém měřítku, sólistou, na něhož je neustále upřena pozornost. „Je to pro všechny ta nejlepší, ale současně i nejtvrdší škola, která odhalí minimum i maximum každého z nás. Záměrně se tu doslova tlačí na naše limity. Už jsem si prošel několika krizemi a rozhodně jsem nebyl sám,“ přiznává pěvec.
Příští rok ho bude možné zahlédnout třeba ve Verdiho Maškarním plesu nebo v Pucciniho Manon Lescaut. Donedávna jeho jméno figurovalo i v nové opeře českého skladatele Miroslava Srnky Jižní pól, pojednávající o soupeření polárníků Roberta Scotta a Roalda Amundsena, ale Nekoranec se nakonec rozhodl roli jednoho z členů britské expedice vrátit. „Byla to poměrně velká úloha, ale pěvecký part byl těžší a dramatičtější, než by v současnosti mému hlasu svědčilo,“ vysvětluje.
Vynahradí si to na jaře ve studiové produkci komické opery Albert Herring od Benjamina Brittena, kde bude zpívat titulní postavu. „Když jsem otevřel partituru a libreto, řekl jsem si, vždyť to je Vašek z Prodané nevěsty, pouze v britském stylu. A Vaška jsem už dělal,“ pochvaluje si.
Opera? Uřvaná tlustá paní
Není to ještě tak dlouho, co Nekoranec o opeře nevěděl skoro nic. „Rodiče k hudbě žádný zvláštní vztah neměli, sestra ale chodila na housle a zpěv do Základní umělecké školy v Polné, a tak mne vzala s sebou. Mne spíš bavil pop a muzikály, ale paní učitelka řekla, ať zkusím i klasiku, jenže já si pod slovem opera představoval takovou tu tlustou paní, co řve na jevišti. Až jsem se pak jednou dostal do Národního divadla na La traviatu a když jsem uslyšel předehru, tak jakoby se ve mně něco pohnulo,“ vzpomíná. Rodiče ovšem trvali na tom, aby měl v záloze i „seriózní“ povolání. „Vystudoval jsem střední pedagogickou školu, takže mohu učit ve školce,“ směje se.
Nicméně v současnosti se v zákulisí Bavorské státní opery potkává se slavnými osobnostmi. „Před časem mne zastavil barytonista Mariusz Kwiecien, s nímž mám příští rok vystupovat na koncertě v Praze, a ptal se mne, co budeme zpívat. A za chvilku přišla Anna Nětrebko se slovenským tenoristou Pavlem Bršlíkem, k nim se ještě přidala Diana Damrauová a já tam stál v tomhle kroužku na spojovacím mostě mezi provozní budovou a divadlem a byl jsem rudý jako semafor,“ svěřuje se.
V únoru ho čeká asi dosud největší výzva. Pojede do New Yorku předzpívat pro Lindemannův program, což je rovněž akademie pro mladé zpěváky, kterou zřizuje Metropolitní opera. „Po úspěchu v soutěžích v Oslo a Toulouse jsem dostal pozvání, abych se představil. Vím, že Evropanů v tomto projektu moc není, je určen především pro americké zpěváky, proto si už samotné šance nesmírně vážím,“ zdůrazňuje Nekoranec.
