Čeho chtějí tvůrci projektu Legie 100 s jedenácti zrekonstruovanými vagony dosáhnout, je zřejmé: bezmála po sto letech připomenou, v jakých podmínkách žili legionáři, kteří bojovali proti německým vojákům i ruským bolševikům, ovládli Transsibiřskou magistrálu a stali se vojskem dohodového Československa, státu, který teprve měl vzniknout.
Legiovlak je zřejmě nejviditelnější součástí popularizačního projektu nazvaného Legie 100, který odstartoval v roce 2014 (samostatně jsme o něm psali zde).
Řazení vagonů Legiovlaku(Snímky v této fotogalerii pocházejí z dosavadních prezentací vlaku)     Jako první bude zařazen plošinový vůz s obrněným automobilem (na Sibiři jediný způsob přepravy obrněných vozů na dlouhé vzdálenosti) postaveným dle vzoru vozu ukořistěného v roce 1918 na nádraží v Penze a prodaného ve Vladivostoku. Parní lokomotiva není součástí výstavy, v každém městě, kde vlak zastaví, ale bude jeden den funkční parní lokomotiva zapůjčena. Za plošinovým vozem následuje obytný vůz (zázemí pro soudobou posádku Legiovlaku), dále těpluška (zateplený, původně nákladní vagon určený k dopravě lidí), štábní vagon (v době bojů s bolševiky musely štáby pluků či divizí řídit boje přímo z vagonů vybavených telefonem a telegrafem, mapami, psacími stroji apod.), zdravotní vagon (legionáři měli celé sanitní vlaky s vagony operačními, pro těžce raněné, s kuchyní, s prádelnou a dalšími), plošinový vůz (sloužil k převozu týlového i bojového materiálu), kovářský vagon (coby ukázka jedné ze specializovaných dílen, zrekonstruovaný na Slovensku ve Zvolenu), poštovní vůz (legionářská pošta pracovala na vzdálenost až sedm tisíc kilometrů a pošťáci ji jezdili bez vystřídání, což je světový dálkový rekord), krejčovský vůz (látky na uniformy dodávalo za války dohodové Japonsko), prodejní vagon s potřebami a potravinami pro vojáky (kde si nynější návštěvníci budou moci pořídit upomínkové předměty a publikace) a nakonec obrněný vagon. |
V příštích skoro pěti letech má vlak projet celou Českou republiku a zavítat i na Slovensko. Nejprve se vydá do Mladé Boleslavi, kde zůstane týden, poté přejede do Liberce. V podobném tempu bude pokračovat po dalších českých nádražích. Letos ho čeká celkem dvanáct zastávek, během nichž budou vagony přístupné školním exkurzím i široké veřejnosti.
„V každém z vagonů je nainstalována výstava panelů a trojrozměrných předmětů, které přibližují život a boj československých legionářů na Transsibiřské magistrále. Návštěvníci se dozvědí podrobnosti ze života legionářů, prohlédnou si originální součásti výstroje a výzbroje i předměty legionářské každodennosti,“ říká tajemník projektu Legie 100 Jiří Charfreitag z Československé obce legionářské.
Některé vybrané exponáty si bude možné doslova „osahat“, včetně zbraní.
Část Legiovlaku už se předvedla
Není to přitom první příležitost, jak Legiovlak spatřit - první tři zrekonstruované vagony se představily už v roce 2013 na zbrojařském veletrhu IDET v Brně, v roce 2014 pak sestava rozšířená do té doby na sedm vagonů byla zpřístupněná na pražském Nákladovém nádraží Žižkov. Ani nynější počet 11 vagonů není kompletní, v příštím roce budou dokončeny další dva.
Projektů zaměřených na připomenutí československých legionářů se s blížícím se stoletým výročím bitvy u Zborova a pozdější sibiřské anabáze chystá více. Jedním z nejambicióznějších je film, který by rád natočil režisér Petr Nikolaev (o jeho návratu ze Sibiře, kudy s producentem Jiřím Prušou putoval ve stopách legionářů, čtěte zde).
