"Kritérií pro výběr vhodných titulů je hodně, zdaleka nejen žánrových a tematických, je důležité, aby hra svou poetikou a stavbou seděla hereckému souboru a režisérovi," říká o výběru repertoáru dramaturg Janál.
Jak dlouho trvá sestavení dramaturgického plánu a z čeho při tom vycházíte?
Dalo by se říct, že práce na dramaturgickém plánu dalších sezon je neustálá. Ale systematicky novou sezonu připravuji od začátku té předchozí do března, kdy musí být plán přesně připraven, strávím tím tedy přibližně tři čtvrtě roku. V některých případech i déle, v závislosti na domluvách s hostujícími režiséry, neboť s některými z nich je potřeba se na spolupráci domluvit déle dopředu.
Ideální je začít přípravy sezony od těch největších titulů a následně ji doplňovat tak, aby obsahovala vše, co má, aby měla široký záběr. Čili dramata, komedie, muzikál, současnou hru, ideálně i českou premiéru, pokud se zadaří.
A inspirace? Čtete, jezdíte po jiných divadlech, sledujete, co kde hrají...
Všechno dohromady, ale čtení her je základ. Třeba při pohledu na inscenaci nějaké hry mě napadne, že by mělo smysl uvést ji i u nás. Jako třeba v případě Královy řeči, i když tu jsem nejprve četl - ale tím, že se inscenace povedla v brněnském Národním divadle i v Divadle pod Palmovkou, se mi odhad potvrdil.
Králova řeč je navíc titulem, který se nyní rozmachuje a jeho cesta českými divadly určitě nekončí, naše inscenace bude třetí v pořadí. A myslím, že tomuto proudu není nutné se vyhýbat, nevadí mi, že budeme další v řadě, tento titul do našeho divadla určitě patří. Pak vycházím samozřejmě jak z novinek, díky divadelním agenturám, nebo naopak ze starších titulů, které znám nebo si je nově přečtu.
Není tak trochu na škodu, když se režisér vrací ke stejné hře, kterou už jednou udělal? Narážím na Petra Kracika a jeho inscenaci Jméno růže.
Podle mě to nevadí. Jistě, někdy může hrozit, že půjde jen o remake, ale zpravidla se tak neděje. Režisér, pokud inscenuje stejnou hru podruhé, obvykle přijde s novými nápady, s posuny oproti své předchozí verzi. Hru dokonale zná, už nemusí tolik hledat a studovat vše od začátku. I pro soubor to může znamenat určitou jistotu, že je inscenace pevně připravená a na režiséra se může dokonale spolehnout.
Přitom nemusí vzniknout tatáž inscenace jako poprvé. U Jména růže jsem si nejprve nalezl tento titul, když jsem hledal hru pro "velké plátno", následně jsem oslovil Petra Kracika, jestli by měl chuť pustit se do této vody ještě jednou - a on měl, dokonce velkou!
Váš předchůdce zkoušel tematické zaměření sezony. Toho se nechcete držet?
Nevyhovuje mi, neboť tematická sezona výrazně zúží možnosti výběru, nejenom dramaturgovi, ale i režisérům, také žánrové tituly se vybírají mnohem hůř. A pokud se v typu divadla, jakým je pardubické, příliš jednostranně zaměříte, myslím, že to není dobré.
To se ukázalo třeba předloni, kdy se sezona týkala přímo Pardubic. Omezila se na lokální téma natolik, že ve výsledku jsme stejně přistoupili jen k cyklu o třech inscenacích, které s tímto hlavním tématem spojené byly. Tematické zaměření funguje spíše v malých studiových divadlech, kde znamená určitou profilaci té scény, ale my bychom měli spíše oslovit co možná nejširší publikum.
I když i tak mohou být v plánu dva tři tituly, které se budou vázat ke konkrétnímu tématu, to však ještě neznamená, že se tak musí jmenovat celá sezona. Jako to vyšlo třeba u "dvojáku" inscenací Jméno růže a Jeptišky, které souvisí s klášterním prostředím, nebo u Královy řeči a muzikálu Cabaret, které se zabývají společností před 2. světovou válkou.
Originální jsou INprojekty na malé scéně, budete v nich pokračovat i nadále?
Ano a doufám, že se budou stále rozšiřovat, přemýšlím, jak je ještě rozproudit více. Mám dobrý pocit z toho, že na malé scéně uvádíme současnou dramatiku. Diváci na premiéry pravidelně chodí, divácký okruh INprojektů se stále rozšiřuje, ale s reprízovostí už je to horší, neboť u některých diváků bohužel stále setrvává pocit, že jde o něco méně hodnotného, než jsou klasické inscenace.
Proč? Kvůli tomu, že mají herci text v ruce?
Ano, zpovzdálí si diváci mohou myslet, že se nejedná o úplnou inscenaci a že herci hru budou vlastně jenom číst. Dokud se nepřijdou podívat a nezjistí, že text v rukou herců přestanou po pár minutách vnímat a soustředí se plně na děj hry, na sdělování jejího obsahu.
To je nejspíš jeden z aspektů a druhým, že tyto večery někteří lidé vnímají jako určité specifikum, které má auru, že je pouze pro znalce. Což tak není, neboť i přes určitou výlučnost či nekonzervativnost jsou všechny uváděné texty i provedení přístupné širokému publiku.
Navíc na nich vždycky pracují mladí režiséři, kteří se v našem divadle objeví poprvé, jejich přístupy jsou v mnohém invenční. I herci se udržují v kondici, poznají nové texty i jiný způsob práce, která je přece jenom zrychlená do čtyř zkoušek, takže to je určitý test pružnosti jak hereckého souboru, tak ostatních složek.
Přidala bych ještě jedno plus těchto projektů - ze dvou z nich vznikly plnohodnotné inscenace. Pokusní králíci a výhledově Mrzák inishmaanský.
Jistě, to je další bonus. Máme možnost si text ověřit, načrtnout ho a vyzkoušet, jestli na našem jevišti může fungovat a je na něm dál co rozvíjet. A právě zmíněné dva tituly nás zlákaly k vytvoření inscenací pro náš stálý repertoár.
Co bude podle vás největším tahákem nové sezony?
Těžko říct. Asi muzikál Cabaret, i když má poměrně vážné téma, ale diváci jej znají. Přece jen obecně asi víc láká vše, o čem má divák již konkrétnější představu. Takže přitáhne určitě i Králova řeč, Jméno růže, spoustu lidí bude zajímat, jak jejich oblíbený herec Ladislav Špiner zrežíruje Mrzáka inishmaanského, další bude nejvíce lákat komedie A je to v pytli!... určitě si vybere každý, myslím, že pestrost nové sezony bude dost velká.
