Ani tři roky po tragické události se stále neví, kdo zavinil smrt chlapce, který se v sečské přehradě utopil při letní táborové hře. Vinu na sebe házejí táboroví vedoucí a vodní záchranáři.
Okresní soud v Chrudimi sice letos vedoucího tábora i oddílovou vedoucí zprostil viny, ale odvolací soud teď vrátil kauzu zpět k soudu první instance.
"Mohu potvrdit, že jsme případ vrátili do Chrudimi," uvedla mluvčí pražského městského soudu Markéta Puci s odkazem na první tři odstavce paragrafu 258. "To velmi stručně znamená, že jsme zjistili procesní nedostatky," dodala.
"My zatím o ničem nevíme. Odvolání jsme posílali ke krajskému soudu 17. března a zatím se k nám žádné vyjádření nevrátilo," řekla mluvčí chrudimského okresního soudu Soňa Soukupová.
Tím, že se případ vrací, za trestný čin usmrcení z nedbalosti hrozí obžalovaným až tři roky vězení. Jejich vyjádření se ale redakci získat nepodařilo.
Hra se konala i přes zákaz koupání
Než se dostal případ k soudu, vyšetřovatelé na něm pracovali téměř rok. Podle jejich vyjádření odpovědné osoby dostatečně nezajistily bezpečnost dětí v průběhu plavecké části táborové hry. Při ní měli čtyři chlapci skočit z lodi do vody a zhruba pětadvacet metrů doplavat ke břehu.
Podle matky utonulého se její syn k podobné hře vůbec nehodil. "Vojta byl mizerný plavec. Plaval nerad a jenom tam, kde dosáhl," řekla matka chlapce při jednom z přelíčení.
Při něm mimo jiné vyšlo najevo i to, že táborová hra se odehrávala i přes vyhlášený zákaz koupání. Podle obžaloby přitom vzdálenost k přeplavání měřila 80 až 100 metrů, nikoliv pětadvacet, jak se původně zamýšlelo.
Zodpovědnost za bezpečnost při plaveckém závodu si teď mezi sebou přehazují obžalovaní táboroví vedoucí a členové záchranné služby jachtařského klubu, kteří hru zajišťovali dvěma plachetnicemi.
"Zajištění bezpečnosti plavců jsem určitě nesliboval, to ani jako hladinová záchranná služba nemůžeme. Nejsme na to vybaveni. Zajištění bezpečnosti podle mě měli na starosti vedoucí," vypověděl jeden ze svědků jachtařského klubu.
Děti měla doprovázet loďka
Od události uplynula poměrně dlouhá doba. Jak přesně zněla dohoda mezi jachtaři a vedoucími, si nikdo z nich už nepamatuje.
"S panem Lickem jsme se dohodli na pětadvacetimetrové vzdálenosti a na tom, že zajistí bezpečnost plavců při závodu. Kdybych věděl, že ta vzdálenost bude o tolik delší, nedovolil bych to," hájí se obžalovaný Lukáš Blažek.
Přestože k topícímu chlapci dorazil po několika vteřinách motorový člun, z vody se jej už vylovit nepodařilo. Potápěči ho našli až po čtyřech a půl hodinách.
"V každém případě měla chlapce doprovázet loďka nebo dobrý plavec. Ale blízko, ne patnáct metrů od něj. Existují základní pravidla, a kdyby se dodržela, tragédie by se patrně nestala," myslí si šéf vodních záchranářů na Seči Zdeněk Pavlík, podle něhož musí mít při závodech v otevřených vodách doprovod ve vzdálenosti pěti až deseti metrů.
Na Seči je to ještě méně. "V moři ve vodě vidíte, můžete pro tonoucího rychle sáhnout. Na Seči je ale voda černá, když někdo spadne do hloubky, je pak spíš náhoda, když se včas najde," dodal Pavlík, který tvrdí, že od tragédie jsou organizátoři letních táborů mnohem opatrnější.
