Celý první den líčení, které se kvůli vrácení kauzy vrchním soudem koná v Hradci už podruhé, zabralo jen "čtení" obžaloby. A protože opravdové čtení nebylo v lidských možnostech, promítal se obsáhlý dokument alespoň na velkoplošnou obrazovku.
Na lavici obžalovaných usedl třiapadesátiletý podnikatel Pavel Dvořák. Jeho o tři roky starší a rovněž obžalovaný spolupracovník Vladimír Michek uprchl a nikdo netuší, kde se skrývá. Dokonce ani Interpol.
Slibovali zhodnocení až o polovinu
Podle obžaloby společně připravili důvěřivé klienty zhruba o půl miliardy korun. Začali v roce 1994 a během dvou let stihli inkasovat vklady v neuvěřitelných téměř 37 tisících případů.
Podle státní zástupkyně oba obžalovaní podnikali v rozporu se zákonem o bankách a investičních fondech. "Přijímali vklady, přestože věděli, že je nezhodnotí tak, jak přislíbili. Sliby padesátiprocentního zhodnocení byly zcela nereálné," uvedla státní zástupkyně Lucie Žabková.
Uprchlý Michek v roce 1997 ještě sám pokračoval v trestné činnosti, přestože už byl v roce 1996 obviněn. Stihl ještě prostřednictvím svých obchodních zástupců vylákat od klientů 238 milionů korun a poté zmizel.
Jeden z tehdejších "obchodníků" seděl v soudní síni. Podle svých slov sám podvodníkům naletěl a patří mezi poškozené. "Dělal jsem dealera a takhle dobře jsem poradil 30 lidem, kteří dali do fondů asi půl milionu korun," říká s ironií v hlase Daniel Szturc, který prý investoval tisícovku.
Bývalý jednatel společnosti a spoluzakladatel fondu Pavel Dvořák se už před pěti lety hájil tím, že o finanční situaci společnosti nevěděl, protože se staral především o technické zázemí firmy. "Výpisy z kont ani údaje o klientech jsem nedostával, kam jejich peníze směřovaly, nevím. Měl jsem se starat pouze o obchod. Že Michek začne peníze klientů převádět jinam, tehdy nikdo nevěděl. Pak jsem z firmy odešel," uvedl tehdy před soudem Dvořák. Tentokrát se zatím ke slovu nedostal a na chodbě nechtěl novinářům říkat nic.
O peníze přišli i lidé z vyplavených Troubek
Obžalovaní podle spisu vkladatelům slibovali až dvacetinásobné zhodnocení peněz, ale peníze používali i na osobní spotřebu. "Udělali tehdy tříbarevné smlouvy, takže to bylo jednodušší a třeba ty červené slibovaly zhodnocení peněz 36 procenty na rok. Lidé opravdu dostávali co druhý měsíc šest procent," vzpomínal Szturc. "Byla to hrozná doba, měli tam uložené peníze i lidé z Troubek," dodal se vzpomínkou na moravskou obec, kterou částečně srovnaly se zemí povodně v roce 1998.
V roce 1997, ještě před svým zmizením, stihl Michek prodat firmu společnosti TGV Zlín zastupované Josefem Toušem. Ten v roli takzvaného bílého koně podepsal směnky a odčerpal z účtu 3,9 milionu korun.
Ještě týž rok se firma zhroutila a začátkem roku 1998 ji hradecký krajský soud poslal do konkurzu. Na účtech firmy zůstaly pouhé dva miliony korun.
Soud Touše před sedmi lety odsoudil k dvěma a půl rokům za mřížemi. V roce 2006 pak uložil hradecký soud vězení i šéfům Progres Investu. Michek dostal v nepřítomnosti devět let, Dvořák 6,5 roku. Vrchní soud však verdikt zrušil a kvůli procesním pochybením vrátil případ k došetření.
