"Ať si to jeho právník zkusí, to s ním hrát na hlavu, že je chudinka nemocný a že by měl jít místo do vězení do ústavu," zlobil se včera zdrcený Hynek Blaško.
V rozhovoru s MF DNES se rozhodl popsat, co teď cítí. Pro muže, který ho připravil o syna, nemá publikovatelné pojmenování. Blaško pracuje jako profesionální voják ve vysoké armádní funkci. Dokonce přednedávnem působil jako generál v ústředí NATO v Bruselu. Jedna z vyšetřovacích verzí původně dokonce zněla, že dítě někdo unesl kvůli němu.
Policisté naznačili, že i váš syn sám udělal chybu - byl důvěřivý a odešel s neznámým člověkem do jeho bytu. Jak si to vysvětlujete?
Ano, to se stalo. Jenomže pak už mu to určitě zapálilo, ovšem to už se dostal na místo, odkud nešlo utéct. Jestli má vrah to, co se pak dělo, natočené, Ježíši, to snad ani nemůže být pravda...
Podcenila z vašeho pohledu policie něco při pátrání po Jakubovi?
Nevím, nedokážu to posoudit, nejsem odborník. Průběh vyšetřování ať posoudí kompetentní orgány.
Už vám řekli policisté, jak ho vrah usmrtil?
Ne, to já nevím. Ještě jsem v sobě nedokázal najít sílu, abych dojel na policejní stanici, aby mi to tam policisté řekli všechno najednou.
Policie už se na vás obrátila a pozvala vás k výslechu?
Policisté se mnou samozřejmě komunikovali celých pět týdnů pátrání po synovi a já s nimi. V tom žádný problém nevidím. S vedoucím týmu vyšetřovatelů jsme si volali prakticky denně, co je v pátrání po Jakubovi nového.
Vy jste se synem a jeho matkou žil?
Ne, ale pravidelně jsem je navštěvoval.
Kdy jste Jakuba viděl naposledy živého?
Týden předtím, než ho zavraždil. Strávili jsme společně víkend.
Jakou jste si pro svého syna plánovali budoucnost?
Asi by nešel v mých šlépějích, což bych byl rád. Kluk na tom byl s učením tak dobře, že z něj jednoho krásného dne mohl být doktor, vědec, uznávaná kapacita na cokoli. Měl pro to předpoklady. Ze školy nosil samé jedničky. Angličtinu se učil sám od sebe. Plánovali jsme si, že ho jednou dáme na víceleté gymnázium.
Mělo by se skutečně něco stát, aby už devianti neměli žádnou šanci. Aby byl přísně evidovaný každý, kdo se jakýmkoli způsobem otře o děti. Jasně, úředníci se zase budou vymlouvat, že na to nejsou prostředky. Vrah mi ale ani nedal šanci se se synem rozloučit. Pohladit ho.
Budete si podobně jako otec v prosinci zavražděného Honzíka Rokose stěžovat na policii, že po vašem synovi pátrala málo?
On ho prostě vytáhl ze hřiště a šel s ním údajně na ubytovnu, čili se po synovi zavřela zem. Nikdo ho nepotkal, když ho tam vlekl. Asi nemohu policii žádnou chybu vyčíst.
Až se muž obviněný z vraždy vašeho syna dostane k soudu, půjdete se tam podívat?
Já ho chci vidět. Přál bych si, aby se znovu začalo hovořit o trestu smrti. My jsme humanisté, říkáme: "Ano, dobře, nikdo nemá právo sahat druhému na život." Ale nechť jsou pak všichni toho názoru, že zabíjet se nemá. Pak budeme prosti vrahů a dalších takových existencí.
Ale pakliže to tak nefunguje, tak je potřeba tyhle lidi likvidovat. Ne, že na ně budeme platit daně a oni si tam budou užívat někde v teplíčku. Nelíbí se mi, že vrah mého syna bude sedět za mřížemi, dostane třikrát denně pravidelně najíst a nebude muset nic dělat.
Ale vy jako vzdělaný člověk přece víte, že Česko je vázané různými mezinárodními dohodami, a trest smrti už proto nikdy nezavede...
Dobře, zavázat jsme se mohli, nejsem oprávněn něco kritizovat, ale bohužel jsem se setkal s výsledkem takového humanismu.
Jak přijala zprávu o smrti Jakuba jeho matka?
Zatím se nezhroutila. Drží ji nad vodou jenom to, že ho chce vidět - toho syčáka. Že se mu chce podívat do očí.
